Steamをインストール
ログイン
|
言語
简体中文(簡体字中国語)
繁體中文(繁体字中国語)
한국어 (韓国語)
ไทย (タイ語)
български (ブルガリア語)
Čeština(チェコ語)
Dansk (デンマーク語)
Deutsch (ドイツ語)
English (英語)
Español - España (スペイン語 - スペイン)
Español - Latinoamérica (スペイン語 - ラテンアメリカ)
Ελληνικά (ギリシャ語)
Français (フランス語)
Italiano (イタリア語)
Bahasa Indonesia(インドネシア語)
Magyar(ハンガリー語)
Nederlands (オランダ語)
Norsk (ノルウェー語)
Polski (ポーランド語)
Português(ポルトガル語-ポルトガル)
Português - Brasil (ポルトガル語 - ブラジル)
Română(ルーマニア語)
Русский (ロシア語)
Suomi (フィンランド語)
Svenska (スウェーデン語)
Türkçe (トルコ語)
Tiếng Việt (ベトナム語)
Українська (ウクライナ語)
翻訳の問題を報告
Nevím proč, ale prostě mě to baví. Možná je to můj způsob, jak se vypořádat se stresem nebo tak něco, ale dělám to asi jednou týdně. Obecně budu nosit pytel a plížit se v jakési přikrčené poloze a vydávat skřetí zvuky, pak budu chodit po svém domě a sbírat různé „cetky“ a vkládat je do tašky a říkat věci jako „ To si dám“ a šíleně se směju svým gobliním hlasem („cetky“ mohou zahrnovat cokoli od sraček, které najdu na zemi, až po příbory nebo jiné náčiní). Onehdy jsem mluvil se svými sousedy a zmínili se, že slyšeli divné zvuky, jako o tom, o čem jsem psal, a já jsem celý rozhovor vnitřně křičel. Jsem si na 99% jistý, že nevědí, že jsem to já, ale bože, ta 1% šance mě vážně tíží.