Savager の最近のレビュー

Jako Souls-like entusiasta jsem s velkým očekáváním vyhlížel Enotrii a musim říct že nezklamala. V kostce je tu všechno co by člověk u takový hry očekával a i spousta věcí které odlišují hru od podobných titulů. Na to že se jedná o malé studio a prakticky tak "jen" o AA titul to není vůbec špatné. Hra vypadá hezky, hraje se dobře a nikdy by mě nenapadlo že Itálie dokáže vytvořit tak zajímavý storytelling a lore. Hra se ale bohužel i potýká s s různými chybami a tvůrci dokonce mají v plánu dodělávat mocap, dabing pro vedlejší NPC a movesety pro zbraně dodatečně a tím pádem hra může působit nedodělaným dojmem. Jako největší negativum hry považuji jejich způsob jak natáhnout herní dobu, na to aby člověk dodělal všechny achievementy je nutné hru dohrát minimálně 3x a i přesto se potýkat s nudným grindem a farmením nepřátel. Jako pardon ale zabít 80x mobku abych dostal zápis do deníčku opravdu není zábava. Pokud vám ale vaše OCD povolí nemít pár achievementů je to výborný Souls-like titul který hlavně vypadá hezky a prostředí a lokace nenudí, což se u spousty menších podobných titulů stává.

I just cant play a fantasy game where is bald elf and dwarf without beard (makes him look like a gnome).

Naprosto famózní! Studio Aggro Crab napadlo naroubovat kraba poustevníčka do gameplaye Soulslike hry a je z toho velice zábavný mix Dark Souls a Sekiro. Hra sice není dlouhá jako třeba jiné Soulslike tituly ale to vůbec nevadí, od začátku do konce jsem se bavil a ve výsledku hra není ani tolik obtížná takže sem se nikde moc dlouho nezasekával. Měl jsem po Lies of P a Lords of the Fallen docela sucháč, ale tahle hra ho spláchla jak nic. Ještě bych chtěl poznamenat že level design je skvělý, zapomenuté město které je postavené z polystyrenu, skládka na dně moře nebo výtečně vybrané "ulity" pro hlavního hrdinu... to všechno dává Another Crabs Treasure punc hry u který někdo přemýšlel.

Šel jsem do Alone in the Dark naslepo a byl příjemně překvapen. Překvapen hlavně z toho že se jedná o čistokrevného Lovecrafta, náznaky tam byli v průběhu hry ale později to začne být naprosto jasné. Na začátku hry vám hra dá vybrat jestli chcete hrát za Emily Hartwood (Jodie Comer) nebo detektiva Carnbyho (David Harbour). Bohužel co jsem si tak zjistil je hra za oba víceméně stejná kromě menších příběhových segmentů. Ocitnete se v psychiatrickém sanatoriu Derceto kam se Emily s detektivem vypravila aby našla a odvezla svého strýce Jeremyho který má údajně psychycké problémy a má ho postihnout rodinná "kletba". Hra je rozdělena na snové segmenty v Jeremyho hlavě kde se odehrává většina akčních pasáží kde vám bude k ruce arsenál několika zbraní, jak na blízko tak na dálku a mezi segmenty kde se procházíte po sanatoriu a potkáváte jiné pacienty a odkrýváte tajemství sanatoria. Hra je bohužel celkem krátká a v průměru vám za jednu postavu zabere cca 7 hodin. Combat není špatný ale ani není ničím vyjímečným a není tak dobrý jako to mají třeba nové remaky Resident Evil. U her s touto tématikou většinou nečekám X stovek hodin gameplaye ale spíš dobrý příběh a dobré zakomponování Lovecrafta což se zde povedlo na výbornou.

Suicide Squad: Kill The Justice League je live service rychlokvaška na který sice dělali 9 let ale není to vůbec vidět. Příběhová kampaň zabere zhruba 10 hodin ve který kromě 5 boss fightů z nichž ten poslední je recyklace prvního děláte opakující se objektivy. Po kampani na vás čeká "endgame" ve kterým máte 3 mise který už ste dělali i v kampani akorát že je opakujete stále dokola a zvyšujete obtížnost, jo a ještě můžete znovu bojovat s final bossem ve vyšší obtížnosti. Záleží na každém jak dlouho ho tenhle opakující se loop bude bavit. Někdy funguje i humor a občas jsem se i zasmál. Bohužel jako nástupce Arkham Batmana je to velký downgrade.

Grafika je sice pěkná a motion capture na špičkové úrovni ale zapomeňte na to že byste si zapnuli na vaší RTX kartě Ray Tracing protože i bez něj hra trpí fps dropy a stutteringem. Pokud zapnete ray tracing je to ještě horší a to můžete mít klidně kartu řady 4090. Přidejte si k tomu bugy a nutnost být always online, několikrát se mi stalo že mě hra prostě vyhodila protože "server error".

Blizzard vydáním OW2 bohužel zničil celkem dobrou hru ke který jsem se rád občas vracel a změnil jí na "povinnost" pro ty kteří si koupí battle pass. Ceny skinů jsou naprosto k smíchu a z jiného světa... každopádně po tom co Blizzard předvádí posledních pár let se není čemu divit.

Jednoznačně jedna z nejlepších Marvel her která kdy vznikla. Stejně jako spousta dalších lidí jsem byl z počátku zklamanej že combat je řešenej tahově s kartičkama, ale po několika málo hodinách kdy vám to "sedne" a naučíte se to hrát a pochopíte ty mechaniky je to neskutečná zábava. Příběh je další věc ve který hra exceluje, máte spoustu postav z Marvel komiksů se kterými navazujete přátelské vztahy a pro neznalé se můžete dozvědět spoustu informací z komiksů. Roster je složen z postav jako Avengers ale i X-men nebo i takových který v komiksech působí ve více paranormálních příbězích jako např. Ghost Rider nebo Nico Minoru. Tvůrci opravdu věděli co dělají v rámci Marvel komiksů.

Žádná z postav není slabší než jiná. Každá postava se dá velice dobře zahrát i když některý můžou více vyhovovat danému stylu hráče. Délka hry je taky ohromný plus, jen po 20h jsem dodělal teprve první příběhový akt. Tahle hra je lepší následník Marvel Ultimate Alliance her než třetí MUA které vyšlo jen na prašivej Switch. Veliká škoda že souboják odradil hráče natolik že pokračování nejspíš nikdy nevznikne. Naprostá bomba!

PS: doporučuji hru koupit se všemi DLC najednou. Přídavky obsahují další 4 postavy a jejich příběhové mise které krásně zapadají do hlavního příběhu.

Jako člověk co miluje všechny Souls hry od Fromsoftware sem rád když někdo udělá hru se stejnym gameplayem. Lies of P rozhodně patří k těm kvalitnějším titulům kterým se dá říkat "soulslike". Svět a dobové zasazení mi hned padlo do oka. Hrajete za loutku P (Pinocchia) a vaším úkolem je probojovat se ulicemi města Krat, stejně jako v ostatních podobných hrách se jedná spíš lineární rozvětvenou cestu s ruznými zkratkami mobkamy a bossy které musíte zlikvidovat. Loutky které slouží lidem se z počátku neznámeho důvodu vzbouřili a začali zabíjet svoje pány a aby toho nebylo málo tak ulicemi řádí nemoc která dělá z lidí nemyslící monstra.

Hra je dost těžká a neodpouští sebemenší chyby, i hráčům kteří jsou veteráni žánru dá místy zabrat. Kromě klasického uhýbání se hodně hraje na mechaniky krytí a odrážení které jsou pro úspěšný dohrání stěžejní takže trochu mix Dark Souls a Sekiro. Příběh je moc pekně napsaný a nechybí ani sidequesty pro různý přeživší postavy. Hru rozhodně doporučuji a kdokoliv kdo má rád Dark Souls, Elden Ring, Sekiro nebo Bloodborne by neměl Lies of P ignorovat.

Fort Solis je zajímavá napětím narvaná sci-fi adventura nebo spíš walking simulátor. Pokud máte rádi kratší atmosférický filmový thrillery není o čem. Ale spoustu lidí nejspíš hra zklame, osobně mi vadila absence rychlejšího pohybu postavy. Postavy za který hrajete nejsou schopný rychlejšího pohybu do doby dokud to není script nebo quick time event, vsadim se že tvůrci to udělali proto aby hra nebyla kratší než už je. Voice acting je na vysoký úrovni, hl. hrdinu dabuje "Arthur" z RDR2 a nechybí ani Troy Baker, hlas Joela z TLOU. Děj se odehrává na Marsu kde se snažíte zjistit co se stalo v základně Fort Solis a postupně odkrýváte pomocí audio a video nahrávek události předcházející vaší návštěvě. Hra každopádně není nijak extra strašidelná a není nacpaná jumpscary což určitě nekterý hráči ocení. Ve výsledku hru doporučuji, ale je opravdu krátká a pokud vás nebaví "walking simulátory" nebude to pro vás.

Oddychová metroidvanie která není moc obtížná co se týče soubojů ale za to občas potrápí puzzly které jsou velmi zajímavé. Vizuál a dobové prostředí je super i když většinu času strávíte v dimenzích "limbu". Příběh + puzzly a vizuál si u mě vysloužil kladné hodnocení. Byl bych rád kdyby udělali pokračování nebo něco dalšího ve stejném duchu.