Když v roce 2010 vyšel tento dlouho očekávaný titul, ihned jsem se do něj nenávratně zamiloval. Alan Wake totiž v sobě kombinuje snad všechny věci, co zbožňuji. Temný atmosférický příběh, který se nepokrytě inspiruje u takových mistrů řemesla, jakými jsou Stephen King nebo David Lynch, okamžitě zaháčkuje a člověk u něj tají dech až do samotného konce, jenž sice ve své době schytal lehkou kritiku, ale mě naprosto vyhovoval (osobně nejsem přílišný fanoušek oněch příliš dovětných DLCéček, která vyšla po vydání). Vyprávění se poté uskutečňovalo pomocí jednotlivých epizod, což vytvářelo pocit, že sledujeme nějaký televizní seriál, a to v té době rozhodně bylo docela osvěžující (ostatně s tímto formátem si autoři z Remedy pohrávají dodnes).

Tohle všechno by ovšem k výbornému požitku nestačilo, kdyby hra neměla zábavnou hratelnost. Díkybohu i v tomto ohledu autoři excelovali a přinesli velmi zajímavou mechaniku, kdy vaší nejsilnější zbraní bylo světlo (metafora boje světla a tmy přenesena do doslovnosti). K tomu všemu vás hrou provádí naprosto geniální hudba Petri Alenka, s občasnou písničkovou vložkou od finských rockerů z kapely Poets of the Fall (a jejich alter ego bandu Old Gods of Asgard).

Jednoduše famóza a opravdu doufám, že se jednou dočkáme onoho plnohodnotného druhého dílu.

9,5/10